Jdi na obsah Jdi na menu
 


Korsika 2006 očima Vítka a Michala

24. 11. 2006

Korsika září 2006

 

Ahoj,

 

před pár dny jsem dostal avízo od našeho Webmastera Radka alias Xavera, abych napsal pár delších řádků o naší dovolené na Korsice.

 

Po několika velice vážných schůzích v kulturním domě „Nároďák“ jsme konečně ustanovili konečné datum odjezdu, dopravu do místa činu a mohlo se frčet vstříc novým zážitkům.

 

Odjezd byl stanoven na 17.září a jelikož část nás cestovala autem a část vlakem, bylo místo srazu dohodnuto na nástupní molo trajektu v Livornu. Cesta nás, kteří jeli autem byla celkem v pohodě, na druhé straně vznikli lehké komplikace, ale nakonec vše dopadlo dobře a všichni jsme úspěšně dopluli do Bastie J

 

Bastia-místo kde vše žačlo, po krátké, lehce pikantní dohodě jsme pokračovali do města Solenzara, kam po několikanásobném autostopu části naší výpravy došlo k příjemnému znovushledání a jelikož cesta trajektem ani stopem netrvala krátce, byl tak akorát čas ubytovat se poblíž malého přístavu a schrupnout.

 

Pondělní první korsické ráno nás přivítalo sluncem, což všichni po dlouhých deštivích dnech provázených naší cestou přivítali. Netrvalo dlouho a byli jsme tam, jo moře – paráda, nasnídat, zbalit, poslat pohledy babičkám, navštívit informační centrum a vzhůru na Col de Bavela.

Poté co jsme se všichni sešli v sedle této nejznámější lezecké oblasti, došlo opět k rozdělení naší tlupy.

Složení nadržených lezců Jirka, Píra a Xaver zůstali bez váhání na místě a my s Betym, Jardou a Zdenkou pokračovali i přes opravdu lákavé vyhlídky v této oblasti dále na jih ostrova do oblasti Rocapína, kde podle průvodce bylo spoustu možností k lezeckým hrátkám.

 

Poté co jsme v noci dorazili poblíž tomuto zálivu, čekala nás ještě asi hodinu a půl trvající cesta na pláž.

Opět nás přivítalo krásné slunečné ráno, doplněné o krátký umělecký program připravený místní krávou, která zřejmě byla ráda, že konečně není po ránu na pláži sama…

Krátká snídaně, pifko, trochu delší koupačka a vzhůru do skal, hledat ty slibované stěny. Po cca. 2 hodinách velice příjemné procházky macchií a jiným bordelem, jsme byli zralí dát tak akorát další pifko a skočit znova do moře. Průzkumná četa ve složení Jarda a Betys po další zhruba hodině, přišli v tu chvíli s opravdu nejrozumnějším návrhem, vys… se nato a zkusit najít nové bydlište, jelikož si Korsičtí kempaři začali dělat zálusk na náš skalp.

Netrvalo dlouho a po přechodu tohoto sklaního bloku se nám otevřela cca 3,5km dlouhá a naprosto divoká přírodní pláž s vlnamy, asi jako když Eda Krča hází šavli za kulturákem.

 

Po několika opětovných marných pokusech najít něco k lezení, jsme zvolili variantu napohodu a dny jsme trávili koupáním a vegetěním. Jelikož to ale nebylo úplně naším cílem, po dvou dnech se odvelel odchod a průzkumná četa tentokrát ve složení Betys-Vítek, připravila opravdu výživnou, lehce krémovou cestu zpět na pláž Rocapína, ovšem ve verzi „poznáváme kamenné pobřeží“. Asi za 3.hodiny poté námi nazvaného husto-treku, jsme zaveleli ústup, jelikož cesta byla nejspíš jednosměrná a žádná značka nás otom předem neinformovala.

Že nám dochází na Korsice pitná voda nikoho znás nepřekvapilo, ale nezbylo nic víc než rozdělit poslední zásoby a ráno pak vyrazit zpět k autu, přecejenom ještě proběhlo několik pokusů našeho hlavního chemika Jardy o o získání pitné vody odpařením soli, ale po třicátémsedmém pokusu a následném rozboření ešusové labotaře, zanikli poslední šance na naší záchranu před dehydratací…

 

Naše cesta pokračovala do hlavního města Ajaccio, kde jsme doplnili zásoby (především pečivo a pifko s názvem Biere Blonde-Made in Poland) a rozpuštění už tak malé osádky, kde Jarda se Zdenkou jeli stopem směr Porto a Bety semnou na hlavní cíl dovolené…

 

Corte… - mezi Korsičany stále tajné hlavní město obdoje a revoluce proti Francouské samosprávě, ale pro nás především výchozí bod na druhou nejvyšší horu Korsiky Monte Rotondo.

Vyrazili jsme hned časně ráno od nástupního bodu, který začínal celkem prudkým stoupáním k salaši a dále po úzkém chodníku střeženého nespočtem krav k překrásnému přírodnímu monumentu a to jezeru Orienente(cca 3,5h), kde po několika fotografických orgiích a krátké kouřovo-ceraální pauze naše cesta pokračovala. Za další cca. 1,5 hod. jsme byli s Betym nahoře a odměna byla více jak sladká, výhledy do všech stran umocňovalo moře a nesčetné množství okolních masívů…, které mělo dohromady podle průvodce připomínat výhledy z Mont Blancu ( ? )

Celý sestup byl zhruba o hodinu kratší, ale oto výživnější…

 

Druhý den jsme přejeli cca. 40km do malé vesničky Lozzi, odkud se pokračovalo na nástup k nejvyšší Korsické hoře Monte Cinto. Podle průvodce byla možnost dojet zhruba do poloviny nástupu autem, ovšem po cca.500m nás nápis na zdi místního hřbitova ve znění „THIS ROUTE IS TOTAL BULLSHIT“ nenechal dlouho přesvědčovat, že auto necháme dole.

 

K večeru jsme dorazili na chatu Ercu , kde byla možnost, v opravdu příjemném prostředí schrupnout a ráno pokračovat k vytouženému vcholu, ovšem Betys prosadil spaní v nedalekém hnízdě, které mělo asi o hotelovou * méně. Každopádně přivítalo nás mraky lehce opařené ráno a vyrazilo se. Po cca 5hod. různě záludné, mužíky-nemužíky označené cestě nám byl odhalen vrchol, pak uděláno několik fotek, pamětní zápis do vrcholové knihy a zahájen sestup, ten se podařilo ukončit ješte ten den v rozumném čase a odjezd za Jardou a Zdenkou do Porta byl jasnej.

 

Abych nezapomněl, kluci v tu dobu byli stále na Col de Bavela, kde si dávali různý „prásky a mrdy“

 

 

Tak toto byl první týden…

 

Jelikož druhý týden nebyl už tak akční, nebudu to více protahovat… Každopádně došlo vněm k shledání celé výpravy v Portu, na další lezení,stejně tak jako předposlední den u Bastie, došlo i na dlouhé deště, noční evakuace (podrobné info podá Jirka), lehké ponorky, nedostatek nikotínu, na romantické procházky především chlapecké výpravy spojené s návštěvou místní restaurace, koupání, topení se a na závěr i šťastnému návratu celé naší tlupy domů J

 

Kdo čekal rozsáhlou slohovou práci na téma lezení, VHT, extrém a jiné, tomu spíše doporučuji nějaký outdoorový časopis nebo chytrého průvodce…

 

Toto je spíše vyprávění o pohodě, kterou jsme tam my všichni ve složení Zdenka, Jarda, Píra , Radek, Jirka, Bety a já Vítek zažili….

 

S.T.O.P. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

doplňující info

(Jirka Cibi, 4. 12. 2006 11:01)

Parádní článek.
Vím, že jsi mne nechtěl kompromitovat Víťo, tak to na sebe prásknu.
Ty lehké komplikace na začátku s dojezdem na Korziku vlakem byly (jak jinak) u Cibiho. V Břeclavi při nástupu do mezinárodního vlaku mne totiž nechteli pustit dovnitř, prý kvůli pasu nebo tak nějak. Tak jsem to vzal nazpět přez ČT. No a v Bastii jsem měl akademickou hodinku zpoždění.
Ještě něco k tomu závěru.
Ty dlouhé deště byly fakt dlouhý a donutili nás přebývat pod převisy na pobřeží. Při evakuaci jsem fungoval jako čidlo, které po naplnění 3/4 spacáku mořskou vodou (opravdu velké vlny), spolehlivě ohlásilo nebezpečí a evakuace mohla být zahájena.
Tomu se prý říká integrita systému.
Toto je spíše doplnění o nepohodě, kterou musel někdo vyžrat a hned na to zapomenout.
S.T.O.P

mooc hezkyy :-)))

(Petr R., 29. 11. 2006 14:34)

Opravdu supr clanek. Jen tak dal Vitas. Tesim se na ty fotky :-).

vtipne, ctive...

(Xaver, 29. 11. 2006 11:14)

Super... ctive, vtipne. Dost jsem si Vitas tenhle clanek uzil.
Prosimte Vito, dodej me nejaky kompromitujici fotomaterial, at to muzu k tomuhle fajn clanku prihodit. Dekuju.